František Kaván se narodil 10. září 1866 ve Víchovské Lhotě u Jilemnice jako syn chudého chalupníka. Již jako žák křižlické jednotřídky projevoval zvláštní zájem o kresbu a přírodu. Na doporučení svého učitele vstoupil na hradecké gymnázium, kde jako premiant v roce 1888 maturoval.
Přáním rodičů bylo, aby se stal knězem. Byla to ale veliká láska k malování a umění vůbec, která přivedla mladého maturanta
na malířskou akademii v Praze, kde studoval krajinářství u profesora Julia Mařáka.
Není třeba se ani více šířit o tom, jaké potíže chudému studentovi toto přinášelo. Bylo to opravdové nadání a píle, že nalezl i krásné přátelské prostředí mezi svými spolužáky, kterými byli např. Antonín Slavíček, Ferdinand Engelmuller, Dvořák, Holub, Lebeda, Plaška, Minařík.
V těchto uměleckých počátcích vzniklo několik významných obrazů
z Krkonoš. “Podmrak” z roku 1894 byl poslán na světovou výstavu
v Paříži a zde byl poctěn cenou a medailí.
Kolem roku 1895 vyvrcholila Kavánova tvorba z let akademických – byla to díla skutečně realistická.
Náhle se však projevila nečekaná přechodná krize. Kaván
s Lebedou odjeli v deštivém podzimu náhle na Třeboňsko, kde dříve tvořil Chittusi.
Bylo to v době, kdy jak sám řekl “… v čase mnohých životních rozporů”. A toto se projevilo v malbě tak zvaným “černým malováním”.
V této době také nastal rozpor mezi prof. Mařákem a Kavánem, který do svých prací malířských i básnických / neboť Kaván byl
i dobrým básníkem/ vkládal známky dekadentního symbolismu.
To také rozhodlo a v roce 1896 končí svá studia na akademii. Doba symbolismu trvá až do roku 1899, kdy končí prvá etapa jeho uměleckého vývoje, období zpočátku popisného, záhy lyrického období impresivního realismu s rozjasněnou paletou. Tu se stěhuje po různých místech v Podkrkonoší, jako je Železnice, Nová Ves nad Popelkou, Levínská Olešnice, Žlábek pod Kozákovem. Zde jsou většinou malovány obrazy menších rozměrů.
Pak odchází na Českomoravskou vysočinu, kde se usídluje
ve Svobodných Hamrech a ve Vítanově. Po onemocnění své ženy Helenky odchází na radu lékaře z Vysočiny a v roce 1922 se poprvé usídluje v Libuni. Zde zůstává až do roku 1925 a potom se vrací zpět do Vítanova, kde v roce 1926 paní Helenka umírá. Toto období je naplněno pilnou prací i přesto, že sám malíř onemocněl. Omrzly mu totiž při malování přírody v zimě nohy.
Zvrat v Kavánově životě nastal úmrtím pardubického malíře profesora Šíra. Vdova nabídla Kavánovi k používání ateliér po svém manželovi, došlo k seznámení a následně k uzavření sňatku s paní Pavlou v roce 1930. Na podzim téhož roku přichází Kaván podruhé
do Libuně, kde si zakoupil nový domek s pěknou zahradou a výhledem na Trosky.
Tento druhý pobyt v Libuni je vlastně poslední období vývoje jeho tvorby. Malířská technika je ještě jednodušší, paleta jasnější s novým pojetím koloritu v krajině.
Maluje v okolí, nejraději kvetoucí krajinu.
Od této doby, hlavně zásluhou své paní, která byla nadána obchodním talentem, pořádá řadu významných výstav, které ho finančně zabezpečují.
V roce 1937 zakoupili manželé v Dolní Kalné v Podkrkonoší větší vilu, kde si Mistr zařídil rozsáhlý atelier.
Zde také vznikla rozměrná plátna, z nichž zde několik vidíte.
Po obsazení pohraničí, kdy se hranice posunula až ke Kalné a nebylo mu dovoleno v okolí malovat, se Kaván vrací zpět do Libuně.
Vilu v Dolní Kalné věnovali manželé při příležitosti Kavánových
75. narozenin Dětské nemocnici v Praze na zřízení ozdravovny.
Krátce na to 16. prosince 1941 František Kaván umírá v Libuni
na prudký zápal plic.
Je pohřben na libuňského hřbitově, kde byl k 20. výročí úmrtí vybudován důstojný náhrobek s bustou od mladého sochaře Karla Pešaty z Jablonce nad Nisou.