P. Matěj Burnatius se narodil 23, září 1584 v Olešné v Horním Slezku. Od dětství jej vychovával strýc Jakub Jagel, rodem polák, který byl farářem v Markvarticích. Do katolické školy chodil v Sobotce, dále byl poslán na jezuické gymnázium v Chomutově, odkud záhy přešel do koleje sv. Klimenta v Praze. V roce 1607 vstoupil v Brně do jezuitského řádu. Po dvouletém noviciátu poslouchal tři roky filozofii. Po těchto studiích byl poslán jako výpomocný učitel do koleje v Celovci. Po sedmi letech vyučování zde dvě léta studoval teologii. Roku 1621 byl vysvěcen na kněze. Burnatius znal více jazyků, mimo latiny mluvil plynule česky, polsky, chorvatsky, německy i italsky. Po vysvěcení byl představeným chlapeckého semináře v Českém Krumlově, odkud roku 1624 ve stejné funkci přešel do Jičína. Kromě své funkce v semináři se uplatňoval především jako misionář. Valdštejn byl zpočátku pro mírný postup při obracení poddaných na katolickou víru, když ale přesvědčování nepostupovalo dosti rychle, souhlasil i s použitím vojska. V r. 1629, když byl skoro čtyři měsíce na misiích v dosti vzdálených městech vévodství, vrátil se Burnatius do jičínské koleje, jednak aby se zotavil, jednak aby uspořádal seminární záležitosti. V Jičíně čekal na větší počet vojáků, a to hlavně kvůli Turnovu, kde očekával odpor. Aby se předešlo pokusu o vzpouru, bal zatčen turnovský primas a odvezen do Jičína. Když ale primas přestoupil na katolickou víru, urychlil se i přestup měšťanů.
Povzbuzen tímto úspěchem, rozhodl se získat pro víru ještě městečko Rovensko. Proto nechal do Turnova předvolat rovenské občany. Ti přišli, ale nechtěli se podřídit. Když se Burnatius vracel do Jičína, počíhali si na něj a několikrát na jeho vůz vystřelili. Burnatius utekl do Újezdu (pod Troskami), kde měl známé, protože zde skoro čtyři zastával faráře. Odtud ho několik sousedů vyprovodilo kus cesty domů.
Po několika dnech 9. srpna 1629 časně z rána dal si osedlat koně a se studentem Janem Rokytou se vydal na cestu do Rovenska. Podle úmluvy mělo vojsko z Turnova ještě za ranního šera obsadit Rovensko. Ale Rovenští se dozvěděli o chystané akci a byli dobře připraveni. Když hlídky hlásily, že se vojsko blíží, začaly vyzvánět na poplach. Seběhlo se hodně lidu, i ze sousedních vsí. Velitel vojska viděl, že proti přesile lidu nic nepořídí. Dal rozkaz zapálit dřevěnou zvonici a ustoupit k Turnovu. Zatím Burnatius čekal na libuňské faře na zprávu, že vojsko obsadilo městečko. Když zde odsloužil mši a pokřtil jedno dítě, vyšel si do farní zahrady a radil se s velišským hejtmanem Janem Jiříkem Matyášovským z Matyášovic, který tu právě dlel na svém dvorci. Najednou bylo slyšet od Čimyšle zmatený hluk a křik a zároveň do zahrady vrazil posel se zprávou, že se sem táhne spousta lidu a že chtějí misionáře zabít, protože prý na ně poslal rejtary, aby zapálili zvonici. Burnatius se snažil uprchnout zadní brankou do polí, ale tam padl do rukou jiné části vzbouřenců. Byl povalen na zem proboden zezadu vidlemi a doražen ranou z ručnice. Nechali ho ležet na zemi a vtrhli na faru. Na prahu stáje zastihli Burnatiova průvodce, držícího koně. Skolili ho několika ranami a vhodili do močůvky.
Vzbouřenci vytáhli směrem k Turnovu. Vojsko vyrazilo proti nim, čtyřicet jich pobili, mnoho zranili a několik zajali a odvezli do Turnova. Odpoledne odvezli těla nebožtíků do Jičína. Pohřbeni byli hned následujícího dne, P. Burnatius v chrámu sv. Ignáce a student Jan Rokyta na hřbitově u kostela sv. Jana na Koštofránku.
Druhého dne se opět sešlo několik tisíc vesničanů, když se ale měli utkat s vojskem, pozbyli odvahy a rozutekli se do lesů. Ze zajatých bylo 17 hlavních viníků přivezeno do Jičína, kde byli všichni odsouzeni k smrti. Když přestoupili ke katolické víře, dostali na prosby Otců jezuitů milost a byli propuštěni. Pouze dva, kteří Burnatia zabili, byli na rozkaz samého Valdštejna vpleteni do kola. Jeden v Turnově, druhý v Jičíně na Šibeňáku.
Páter Matěj Burnatius byl ctěn jako mučedník pro víru.