Jan Jakubec (narozen 11. května 1862 Libunec u Jičína – zemřel 4. července 1936 Praha) byl český literární historik a kritik.
V letech 1919–1932 působil jako profesor dějin české literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Dílo
Jeho tvorba je ovlivněna pozitivismem. Knižně vydal např. práci o Antonínu Markovi:
- Antonín Marek: jeho život a působení i význam v literatuře české (1896)
Hlavním dílem Jana Jakubce jsou soustavné dějiny české literatury:
- Dějiny literatury české: od nejstarších dob až do probuzení politického (1911)
Rozšířené a přepracované vydání tohoto spisu vyšlo ve dvou svazcích:
- Dějiny literatury české. 1. díl. Od nejstarších dob do probuzení politického (1929)
- Dějiny literatury české. 2. díl. Od osvícenství po družinu máje (1934)
Jan Jakubec dále napsal řadu kapitol do kolektivního čtyřsvazkového díla, které též redigoval:
- Literatura česká devatenáctého století: od Josefinského obrození až po českou modernu
- Díl 1. Od Josefa Dobrovského k Jungmannově škole básnické (1902, 2. vyd. 1911)
- Díl 2. Od M. Zd. Poláka ke K. J. Erbenovi (1903, 2. vyd. 1917)
- Dílu třetího část první. Od K. H. Máchy ke K. Havlíčkovi (1905)
- Dílu třetího část druhá. Od Boženy Němcové k Janu Nerudovi (1907)
Dále napsal celou řadu knih, statí a článků o české literatuře a jejím vývoji.